Kvalita obráběcích strojů z Číny

Historie, současnost a kvalita výroby obráběcích strojů v Číně

Článek je zkrácenou verzí článku Romana Dvořáka, zveřejněného v časopisu MM Průmyslové spektrum 2013/6.

Před pětatřiceti lety přijala čínská komunistická strana plán na rozsáhlé ekonomické reformy, které začaly zavádět „socialistické“ tržní hospodářství. Tyto ekonomické reformy stály za zrodem oslavovaného čínského hospodářského zázraku. To vše však na úkor politické svobody a lidských práv, bez ohledu na životní prostředí a za pomoci metod, které stály život mnoha lidí (…).

Centrální plánování zdejšího socialistického hospodářství došlo na pokraj kolapsu. Po téměř třiceti letech vlády Mao Ce-tunga se Čína nacházela v katastrofální situaci a patřila k nejchudším zemím světa, kde příjmy většiny z miliardy obyvatel nedosahovaly ani jednoho dolaru na den. Pouze každý třetí Číňan byl gramotný, lidé postrádali základní potraviny i oblečení, tížil je hladomor a přežívali v neuvěřitelných podmínkách. Neexistoval soukromý sektor, hospodářství se orientovalo na těžký průmysl.

Systematické zavádění tržních principů a současná politika otevření se globální ekonomice je pro čínské hospodářství dlouhodobě úspěšná. Ekonomika v posledních letech strmě roste stejně jako HDP. Za dynamickým rozvojem stojí obnova soukromého sektoru, který doposud profitoval z nízkých nákladů na pracovní sílu, což však již nebývá pravda; mzdy rostou i zde. Na rozkvětu se podílí velkou měrou vysoký příliv zahraničních investic, kdy v posledních letech je zde ročně investováno přes 10 miliard dolarů.

Nejen čínské zboží, ale i produkce v dalších rozvíjejících se ekonomikách se stává čím dál více konkurenceschopné vyspělé světové výrobě. Pokud ještě před 10 až 15 lety připadalo jako utopie uvažovat s čínskou konkurencí v automobilovém, elektrotechnickém nebo leteckém průmyslu, v kosmonautice, energetice či železniční dopravě, dnešní rychlý čínský vývoj všechny bezesporu zaskočil. Jak uvádí Studie konkurenceschopnosti čínských obráběcích a tvářecích strojů (autor Ing. Bedřich Musil, SST), obdobná situace nastane i v oboru obráběcích a tvářecích strojů, které za posledních deset let zaznamenaly prudký rozvoj. Již v dnešní době jsou v některých teritoriích u konvenčních, ale i univerzálních CNC strojů velkou konkurencí všech zavedených světových výrobců. Je jenom otázkou krátkého období, kdy budou čínské stroje masivně konkurovat v Evropě.

Pohled do historie výroby obráběcích strojů v Číně

Čínskou výrobu obráběcích a tvářecích strojů doprovází několik historických milníků. Ten první spadá do období roku 1949, kde v pěti hlavních průmyslových městech se vyrábělo asi deset druhů jednoduchých obráběcích strojů. Následně po dobu 30 let postupně vznikaly firmy doslova jak houby po dešti. V té době se v Číně vyrábělo přes tři tisíce typů strojů, avšak s roční výrobou do 100 000 kusů. O deset let později v roce 1993 dosahovala výroba již přes 260 000 kusů strojů.

Do vzdělanosti čínských techniků a úrovně produkce jejich firem začaly zásadním způsobem promlouvat výzkumné ústavy obráběcích strojů, které vznikaly jeden za druhým a na přelomu 80. a 90. let jich bylo téměř dvacet. Zmiňme například v roce 1956 stranou a vládou založený První výzkumný ústav pro obráběcí stroje v Pekingu se sídlem v Miyunu, jenž velice aktivně funguje dodnes.

Ruku v ruce s konstrukcí obráběcích strojů jde i vývoj systémů řízení. Na konci devadesátých let ve zmiňovaném výzkumném ústavu obráběcích strojů v Miyunu byl vyráběn systém Fanuc Besk, jednoduchá licenční varianta v té době již překonaného modelu japonského výrobce. Následně došlo k osazování strojů různými evropskými a americkými systémy podle okamžité obchodní strategie jednotlivých výrobců. Od samého začátku u čínských zákazníků stále rostla obliba systémů Siemens, který si zde vybudoval rozsáhlé výrobní a servisní zázemí.

Velký zlom nastal v průběhu devadesátých let, kdy zde začaly vznikat společné podniky (joint venture). Po roce 2000 pak čínské podniky skupují významné světové výrobce obráběcích strojů, které se začaly dostávat do existenčních problémů. Například Shenyanské sdružení SMTCL zakoupilo v roce 2004 německého výrobce Schiess AG a o rok později sdružení Beijing No. 1 Group německého výrobce Waldrich Coburg.

V současné době je v Číně přibližně 400 výrobců obráběcích a tvářecích strojů. Čína nadále zůstává jednou z mála zemí, kde se stále vyrábějí stroje, jejichž výroba již byla jinde ve světě ukončena – jako obrážečky, drážkovačky a další.

Stát pomáhá čínským výrobcům obráběcích strojů

Podpora čínského průmyslu je velmi propracovaná především v proexportní politice státu, jako například celní úlevy či výhodná exportní pravidla. Jsme svědky postupného posunu od exportně orientovaných investic na domácí investice směrované do infrastruktury a vybavení. Dochází k masové podpoře místní výroby finálních produktů a z toho plynoucí příležitost pro společné podniky a přímé zahraniční investice. Snahou je postupné snižování závislosti na zahraničních technologiích. Od roku 2004 platí pro čínské výrobce CNC obráběcích a tvářecích strojů výrazná redukce DPH v případech dodávek pro projekty financované vládou. Její výše je stanovena vládou a musí být investována do vědy a výzkumu.

Regionální výrobci z Japonska a Koreje mají výhodu zóny volného obchodu s Čínou. Pro ostatní svět je export strojů do Číny omezován celou řadou překážek. Existují zde tendence k preferování místní výroby a upřednostňování jejího nákupu. V minulosti uplatňovanou politiku naprosto volného trhu nahradila vládní opatření, která direktivně zakazují nové investice do vytipovaných oborů. Čínské úřady zavádějí celou řadu tzv. ochranných norem jako prevenci proti exportu zahraničních výrobků do Číny. Pro čínský trh se musejí výrobky přizpůsobit specificky čínským předpisům (China Compulsory Certificate CCC – povinná certifikace při exportu do Číny). Tyto předpisy však nevytvářejí nezávislé instituce. Další kapitolou je porušování průmyslových práv – evropské země mají neúčinnou a málo aktivní ochranu.

Kvalita obráběcích strojů z Číny

Před deseti lety se všichni na čínské obráběcí stroje dívali mezi prsty, vysmívali se jejich nízké technické úrovni, špatné kvalitě, provozní nepřesnosti, designu i dosahovaným parametrům, nemluvě o zajištění servisu a dalších služeb. Nízké dosahované parametry strojů se výrobci snažili následně zabalit alespoň do hezkého designérského hávu. Pak docházelo k osazování strojů západními komponenty a postupnými realizovanými sériemi se získávaly další zkušenosti. Čínští technici se totiž velice rychle učí. Zkušenosti získávají na vysokých sériích produkce. U nás je standardem, že rok a déle se vyvíjí stroj, pak se staví prototyp, ten se dolaďuje, a pak se teprve pustí do výroby. A Číňané? Jak uvádí Slávek Bednář ze Strojírny Tyc: „Ti okamžitě spouštějí 50 až 100kusové série a na nich získávají zkušenosti až téměř do dokonalosti.“ A že ty první desítky kusů nejsou optimální? Nevadí, čínský zákazník čínskému dodavateli hodně promine.

Jak autorovi sdělili zástupci několika čínských výrobců obráběcích strojů, netaji se tím, že jejich odborné znalosti pocházejí především z podrobné analýzy produktů světových firem, ale i z„legální“ cesty, kdy akvírují ve světě celou řadu z ekonomického důvodu krachujících konkurenčních firem a odsud pak získávají po desetiletí budované know-how, jenž následně implementují do svých firem. Spotřeba obráběcích strojů na čínském území je obrovská, proto místní výrobci nemají potřebu exportovat, export tak činí pouze 10 % z produkce. Na světové trhy se pak dostávají právě prostřednictvím zahraničních akvizic a investic. Zákazník nemá šanci poznat, že za jeho oblíbenou, léty prověřenou značkou nyní stojí čínský vlastník. Vadí to vůbec? Co se změní? Další z obvyklé praxe čínských investic je strategie nákupu akcií ve firmě. Mají zájem o slabou nadpoloviční většinu (50 až 55 %), ale vyžadují rozhodující pravomoce. Za „jedny“ peníze pak obdrží dvě firmy.

V současné době nejsou čínské stroje stále ještě na světové úrovni, ale to je záležitost dvou tří let. Všichni upínají své budoucí naděje na čínský trh, avšak je otázkou času, kdy budou soběstační. Slávek Bednář zná aktivně čínský trh již deset let, ještě ze svého působení v TOS Varnsdorf. „Na čínském trhu je obrovská konkurence. Prosadit se zde s dovezeným produktem bývá rok od roku těžší. Pro čínského zákazníka je naštěstí stále určitou společenskou prestiží, když má ve své výrobě japonský nebo evropský stroj, i když za něj zaplatí dvakrát víc než za korejský, tchajwanský či z domácí produkce. Mílovými kroky se blížíme do fáze, kdy domácí a tchajwanská produkce se přiblíží evropskému standardu, kdy rozdíl ve využití strojů nebude tak zásadní. Kdo chtěl dříve větší přesnost například do leteckého průmyslu, o tchajwanské produkci neuvažoval, teď je však situace jiná,“ uvádí ředitel Bednář své zkušenosti.

Na čínském trhu vzniká mnoho malých firem, které mají silné know-how, jež získávají z místních výzkumných ústavů dotovaných státem. Buď si z centra koupí licenci na daný, jimi vyvinutý komponent a ten osazují do svých strojů, nebo výzkumnému centru odvádějí provize z prodeje strojů. Vidíte zde paralelu s fungováním Fraunhoferova institutu? Zde je to však tržní hospodářství v socialistickém systému.

Roman Dvořák

MM Průmyslové spektrum 6/2013


Máte dotaz k dovozu strojů z Číny?